in: Pevnost 1/2009, str. 96; Orkneyjské ostrovy v Islandských ságách (Sága o Njálovi, nezachovaná sága o Gaukovi Trándilssonovi)
...jarla Haralda Maddadarsona v těchto končinách přepadla sněhová bouře, a tak se tu se svými muži ukryl. Haraldovi muži tu však zažili cosi strašlivého, cosi mnohem horšího, než byla vánice, před níž hledali útočiště. Byli to drsní muži schopní vrhnout se bez mrknutí oka do bitevní vřay, bez jediného zasténání snášet zranění v ní utržená a plavit se v bouři po moři na lodi tak malé, že našinec dostává mořskou nemoc i při pouhé představě takové situace. A přesto se tu dva z nich zbláznili. Sága nevypráví proč. Zřejmě to byl tak příšerný zážitek, že o tom Haraldovi muži nedokázali mluvit... Nicméně nemáme žádný doklad o tom, že by si pak ještě někdo - krom novodobých archeologů a turistů - troufl do Maes Howe vstoupit. Díky předchozím návštěvám Seveřanů toho v hrobce na archeology moc nezbylo, protože z runových nápisů na zdech víme, že odtud odnesli obrovské bohatství. A jeden z nápisů je také jedním z mála důkazů o existenci jistého muže, o jehož nešťastné lásce si vyprávějí Islanďané dodnes. Na zdi vyloupené hrobky totiž stojí nápis tohoto znění:
Arnfithr Matr vyryl tyto runy sekerou Gauka Trándilssona z jižního Islandu.
Runy z hrobky Maes Howe na Orkneyských ostrovech