Koruna Élladu
Ač v pořadí vydaných knih sedmá, v chronologii děje patří Koruna Élladu na páté místo - za Ságu o Wannovi a před Wetemau. Když Ceredig Mořeplavec dopsal svou kroniku vlády krále Gudleifra (Wetemaa - kniha osudu a O cestě do Jižního Edagwonu), rozhodl se v dalším díle vylíčit, co vlastně vedlo k rozdělení země Éllad a ke čtyřem stoletím bratrovražedných bojů. Zjistil, že hlavní postavou této bouřlivé doby byl Wanne, syn Orlygův, a tak usoudil, že nejprve se píše jeho ságu. Jenže když se dostal do okamžiku, kdy se praotec lesních mužíků Adaldagus zeptal Wanna: "Ty jsi Wanne, schovanec toho Halldora z Mortaluny?", zjistil, že Halldor je také nesmírně zajímavý chlapík... A tak světlo světa spatřily nejdříve Halldorovy barvité osudy, teprve potom Wannova sága a nakonec to dílo, kterým chtěl Ceredig původně začít...
Ceredig knihu koncipoval záměrně podobně, jako svou první kroniku. V první části tedy představuje všechny muže z družiny knížete Ana podobně, jako to předtím učinil s Gudleifrovými družiníky. Ne všichni mají v druhém díle velký prostor, protože hlavní postavou je Wanne, jeho bratr Sanduk a Anovi synové Udi a Már, kteří se, jak Gudleifr několikrát vzpomíná, původně velmi milovali a později stejnou měrou nenáviděli. Stačilo jediné chybné Anovo rozhodnutí na smrtelné posteli, které učinil v přesvědčení, že je to tak dobře pro zemi Éllad, a sjednocená země byla rozpolcena ve dví nesmiřitelnou záští Uda a Mára. Situaci zkomplikovalo ještě to, že se Wanne a Sanduk, synové Orlygovi, zamilovali do téže ženy. Fedb si vybrala Wanna a pak už nebylo možno sled událostí, v jejichž víru se z laskavého Sanduka stal horský běs odsouzený hlídat Svatyni knihy Wetemaa, zastavit...